Řecké báje a mýty

  Řečtí umělci obohatili všechny obory umění. Řecko se stalo rodnou zemí nejen divadla, ale také umělecké prózy. Mezi snad nejčtenější díla všech dob patří určitě řecké báje a mýty. Svět bohů a hrdinů si Řekové vytvořili k podobě světa, ve kterém žili. Nejstarší mýty sahají do doby 16. století př.n.l. a poeticky se v nich snoubí fantastické hravé výmysly s popisy událostí s historickým jádrem a pradávnou moudrostí lidí.

     S řeckými bájemi se setkáváme od dětství a do jejich kouzelného světa můžeme vstoupit kdykoliv – stačí se zadívat na hvězdnou oblohu nebo přivonět k narcisu či hyacintu....

Souhvězdí  Velkého a Malého vozu

Jedním z potomků boha Dia byl mladík jménem Arkás. Jeho maminkou byla krásná královská dcera Kallisté. Když se o narození Arkáse, dozvěděla Diova manželka Héra, proměnila ze žárlivosti Kallistu v medvědici. Po mnoha letech se jednou vypravil Arkás na lov a v lese spatřil právě tuto medvědici. Jakmile na ni zamířil šíp, Zeus zasáhl: aby se Arkás nedopustil matkovraždy, proměnil ho rovněž v medvěda. Oba je však odškodnil tím, že je vzal na nebe jako souhvězdí Velkého a Malého medvěda – podle našeho pojmenování Velkého a Malého vozu.

Souhvězdí Panny

Za zlatého věku, kdy ještě na zemi neplatily zákony, sestoupila z nebe Astraia, bohyně spravedlnosti, která byla dcerou boha Dia a bohyně Themidy. Astraia chtěla naučit lidi znát řád, spravedlnost a právo a také chtěla napravovat ty, kteří právo porušili. Když skončil zlatý věk a lidská špatnost přibývala, vrátila se Astraia znovu na nebe, kde zaujala své místo v souhvězdí Panny.

Souhvězdí Velký pes

První člověk, který přinesl do Athen sazenici vinné révy, byl rolník Ikarios. Sazenici dostal od boha Dionýsa darem za svou pohostinnost. Když ale Ikarios poprvé připravil víno a dal jej ochutnat svým přátelům, stal se první obětí opilství: Ikariovi přátelé neznali opojné účinky alkoholu, domnívali se, že jim dal napít jedu a ve vzteku jej zabili. Jeho dcera Erigona ze žalu nad otcovou smrtí spáchala sebevraždu. Bůh Dionýsos je pak oba vzal i s jejich psem na nebesa a Zeus je proměnil ve hvězdy v souhvězdí Panny a Velkého psa.

Souhvězdí Orion

Orion byl synem boha moře Poseidona. Postavou patřil mezi největší hrdiny řeckých mýtů. Když kráčel po dně moře, hlava mu vyčnívala z vln. Vynikal krásou a loveckým uměním. Lovecká vášeň se mu ale stala osudnou: bohyně lovu Artemis se obávala, že Orion vyhubí všechna zvířata na zemi, a proto jej zastřelila šípem. Protože Orion celý život marně toužil po Atlantových dcerách Plejádách, vzali jej bohové na nebe, kde dodnes září jako jasné souhvězdí – zvlášť dobře je vidět jeho lesklý lovecký pás.

Souhvězdí Plejád

Plejády byly dcery Titána Atlanta. Když se jejich sestry Hyády usoužily zármutkem nad smrtí bratra Hyanta, vzaly si život a Zeus je proměnil v souhvězdí. Plejád bylo sedm. První z nich Maia se stala matkou boha Herma, druhá  Merope – se stala ženou korintského krále Sísyfa, třetí  Elektra – byla matkou krále Dardana, praotce zakladatele Tróje Ila, čtvrtá Taygete se stala matkou prvního spartského krále Lakedaimona.Meropé je na nebi slabě viditelná – schovává se, protože se stydí, že se provdala za obyčejného smrtelníka. Elektra je vidět jen zřídka – po pádu Tróje si ze smutku rozpustila vlasy a po nebi bloudí jako kometa… V astronomickém atlasu atlasu najdeme Plejády nedaleko Hyád v souhvězdí Štíra.

Souhvězdí Hyád

Hyády byly dcerami Titána Atlanta. Do nebe je vzal Zeus, když viděl, jak oplakávají svého bratra Hyanta, kterého roztrhala na lovu lvice. Zeus se tak Hyádám odměnil za to, že jako nymfy v nýsské dolině vychovaly jeho syna Dionýsa. Hyády jsou považovány za hvězdy přinášející déšť, protože v době jejich východu počátkem listopadu začíná v Řecku období dešťů.

Souhvězdí Blíženců

Kastor a Polydeukes byli nevlastní bratři. Otcem Polydeuka byl bůh Zeus, proto byl Polydeukes silný a nesmrtelný. Otcem Kastora byl ale obyčejný spartský král, Kastor byl tedy obyčejným smrtelníkem. Když byl jednou v boji Kastor zabit, Polydeukes nechtěl bez bratra dál žít. Aby mohli bratři být i nadále spolu, Zeus dovolil, aby spolu byli jeden den mezi živými na zemi a jeden den mezi mrtvými v Hádově podsvětní říši. Na obloze tak září v podobě souhvězdí blíženců.

Souhvězdí Kassiopeia, Persea a Andromedy

Kassiopeia byla velice ješitná a chlubivá. Jednou dokonce prohlásila, že je krásnější než všechny mořské nymfy dohromady. Uražené nymfy si na ni stěžovaly u boha moře Poseidona a ten pak poslal do království Kassiopeina manžela krále Kefea obludu, která ničila úrodu a hubila lidi. Kefeus se dozvěděl z věštby, že jediný způsob, jak se obludy zbavit je obětovat jí svou dceru Andromedu. Nešťastnou dívku ale zachránil hrdina Perseus, který se dostal do Kéfeovy země cestou z ostrova Gorgon, kde zabil Medúzu. Zachráněná Andromeda se stala Perseovou ženou. Po smrti přenesli bohové Andromedu na nebe. Dodnes září na noční obloze společně s Perseem a svými rodiči Kassiopeou a  Kefeem. Kassiopeia je jasné souhvězdí v Mléčné dráze a Andromeda je souhvězdí, které u nás nikdy nezapadá….

Narcis

Narkissos byl neobyčeně krásný a nesmělý mladík, který měl rád osamělé toulky po lesích. Protože se vyhýbal společnosti, považovaly ho nymfy za samolibého a domýšlivého. Když Narkissos odmítl lásku nymfy Echó, požádaly ostatní nymfy Afroditu, aby ho potrestala, protože opovrhuje jejími dary. Afrodita způsobila, že se mladík zamiloval do svého vlastního obrazu, který spatřil na hladině lesní studánky. Narkissos se utrápil sebeláskou. Když se jej nymfy po čase vydaly hledat, jeho tělo nenašly – proměnilo se ve vonný květ narcis.

Hyacint

Hyakinthos byl synem spartského krále. Byl krásný jako bůh a bůh  Apolón byl také jeho přítelem. Apolón za Hyakinthem velmi často přicházel do Sparty, aby s ním lovil nebo závodil v obratnosti a zdatnosti. O přátelství Hyakintha se ucházel také bůh větru Zefyros, ale Hyakinthos si ho nevšímal. Když jednou závodil Hyakinthos s Apolónem ve vrhu diskem, srazil žárlivý Zefyros Apolónův disk na Hyakinthovu hlavu a způsobil mu tak strašnou ránu, že Hyakinthos zemřel. Aby vzpomínka na Hyakintha žila věčně i mezi lidmi, nechal Apolón z Hyakinthovy krve vyrůst květ – hyacint. Na Hyakinthovu počest se také v Amyklách u Sparty pravidelně konaly hry hyakinthie.

Fialky

Pastýř Atys byl synem krásné nymfy, která ho přivedla na svět po snědení plodů mandlovníku. Vynikal takovou krásou, že se do něho zamilovala bohyně Kybela. Když Atys slavil svatbu s dcerou krále Frygie, vstoupila Kybela do hodovní síně, aby si ho odvedla. Všichni hosté se v panickém strachu rozprchli. Atys utekl do hor, kde se v zoufalství pod vysokou borovicí zbavil mužství a zemřel. Z jeho krve pak vyrostly fialky.

Rákos

Sýrinx byla nejkrásnější z arkadských horských nymf. Jakoby na důkaz, že protiklady se přitahují, zamiloval se do ní nevzhledný bůh Pán. Když Pán jednou Sýrinx překvapil, zachvátil nymfu z jeho ošklivého zjevu panický strach a dala se na útěk. Cestu jí však zahradila řeka jejího otce, říčního boha Ládona. Sýrinx začala otce prosit o záchranu a ten jí proměnil v rákos. Když přiběhl Pán k řece, mohl obejmout jen chvějící se rákos. Pán se posadil na břeh řeky a uslyšel píseň. Byl to šelest rákosu. Pán si pomyslel, že když rákosí vydává takové krásné zvuky, mohlo by se stát hudebním nástrojem a tak vyrobil z rákosí nástroj, který na paměť nymfy nazval sýrinx.

Cypřiš

Kyparissos byl krásný mladík z ostrova Kos, přítel boha Apolóna. Jeho nejmilejším druhem byl jelen zasvěcený nymfám, kterého vodil na louky a k pramenům. Když si ho jednou na lovu spletl s divokým jelenem a omylem ho zabil, rozhodl se ze žalu zemřít. Kyparissos požádal boha Apolóna, aby mohl po svém oblíbeném jelenovi navěky truchlit. Apolón ho tedy proměnil ve štíhlý strom – cypřiš – který od těch dob roste tam, kde někdo truchlí. Ve Středomoří se dodnes  na hřbitovech vysazují vysoké cypřiše.

Tymián a slunečnice

Klytie byla krásná nymfa, která se zamilovala do boha slunce Hélia. Bůh ale její lásku neopětoval. Když nymfa zjistila, že Hélios dává přednost krásné dceři perského krále Leukothei, ze žárlivosti jí pomluvila před otcem. Otec dal Leukotheu zaživa zakopat do písku. Bůh Hélios svými paprsky sice písek rozhrabal, ale Leukotheu nezachránil.  Aby se však mohla i po smrti vznášet k bohům, proměnil ji v keř, z něhož se získává vonný tymián, používaný při bohoslužbách. Klytii pak Helios potrestal tím, že ji proměnil ve slunečnici, která se neustále otáčí za svou láskou - sluncem.

Ledňáček

Alkyoné byla krásná dcera vládce větrů Aiola. Velice milovala  svého muže Kéýka a nerada ho pouštěla na moře, protože z otcova domu věděla, co dokáže vítr. Jednou se za jasného dne přes všechna varování vypravil na lov. Brzy se však strhla strašná bouře a vlny jeho loď převrhly. Alkyoné čekala na návrat svého muže na vysoké skále nad mořem. Pod ní  vyplavily vlny mrtvého jeho mrtvolu. Alkyoné se  vrhla  do moře, aby svého muže naposledy políbila a našla po jeho boku ve vlnách smrt. Bohové se však nad ní slitovali a proměnili ji v ptáčka ledňáčka. Ve stejného ptáčka proměnili i jejího manžela, kterého vzkřísili k novému životu. Jejich děti žijí dodnes na březích moří a řek a ledňáček se také stal symbolem věrné lásky.

Cikáda

Éós - bohyně ranních červánků – byla velice krásná a také milovala všechno krásné, zejména pohledné muže. Tak se stalo, že se zamilovala do hezkého muže, který však byl obyčejným smrtelníkem. Éós jako bohyně byla samozřejmě nesmrtelná, a tak se bála, aby jí její krásný milý jednoho dne prostě nezemřel. Proto Éós vyprosila pro svého milého u boha Dia nesmrtelnost. Při svém žadonění ovšem bohyně zapomněla na jednu důležitou věc, kterou bohové mají, ale lidé nikoli: věčné mládí. Tak se stalo, že milý bohyně Éós žil sice věčně, ale jak stárnul, scvrkl se na cvrčka, nebo romantičtější cikádu. Éós také měla několik synů, jeden z nich zahynul pod Trójou. Bohyně se s jeho smrtí nikdy nedokázala smířit. Slzy, které nad ním prolévá, se každé ráno objevují na zemi jako rosa.

Pavouk

Arachné byla krásná tkadlena uměleckých obrazů. Její umění tkát obrazy lidé velice chválili, Arachne zpychla a ve své pýše vyzvala na soutěž ve tkaní obrazů bohyni Athénu. Kupodivu se jí vyrovnala, ale Athéna její výtvor roztrhala s odůvodněním, že jeho námětem byla milostná dobrodružství bohů, což se zobrazovat nesluší. Arachné se ze žalu oběsila. Athena v tom však viděla jen útěk před trestem za zpupnost a pýchu, nikoli sám trest. Proměnila ji tedy v pavouka, jemuž je souzeno věčně viset a věčně tkát.

Vrána

Král Fóků měl krásnou dceru Koronis, která se nesmírně zalíbila bohu moře Poseidonovi. Bohyně Athéna ale Koronis před Poseidonem zachránila. Ve chvíli, kdy se chtěl Poseidon Koronis zmocnit, proměnila ji Athena na její žádost ve vránu.

Vlk

Král Lykaon, který vládl v Arkádii, měl velmi krásnou dceru. Tak krásnou, že se zalíbila i bohu Diovi. Ovšem vztah nejvyššího boha k jeho dceři vzbudil v králi pochybnosti o nadřazenosti bohů. Lykaon se rozhodl, že si všemohoucnost a vševědoucnost Dia prověří. Pozval proto Dia na večeři a předložil mu jídlo z člověka. Zeus to samozřejmě poznal a svoji všemohoucnost dokázal tím, že krále Lykáona proměnil ve vlka, který se vystavuje nebezpečí života, když zatouží po lidském masu.